30.12.2023 – Dom Športu, Bratislava, Slovensko
Super střední váha
Marián Džupka 🇸🇰🆚🇦🇲 Anatoli Hunanyan
Vstupenky na PatronBoxing
PPV na PlayLive
Neporažená slovenská dvojka Mariám DŽUPKA (13-0-0, 9 KO) a česká pětka „Tolja“ Anatoli HUNANYAN (9-8-1, 5 KO) se utkají v šestikolové netitulové bitvě na galavečeru Patron Boxing v Bratislavě!
Již zítra vstoupí Marián Džupka do ringu v bratislavském Domu Sportu jako poslední ze všech účastníků. V protějším rohu bude stát velezkušený Tolja Hunanyan, první opravdu ostrá zkouška pro 25letého boxera ze slovenského Svidníku. Boxera, který pokud by žil v zámoří, už by o něm nejspíše natočili film.
Psal se rok 2008 a desetiletý Marian se stal se svojí maminkou téměř bezdomovcem. „Otec nás nechal de facto na ulici,“ vrací se časem patnáct let zpět. „Mamka tehdy pracovala v Rakousku, vždy byla týden tam, týden doma, takže jsem žil de facto sám. Starala se o mě babička, já pak odešel do Vranova na školu a za boxem.“
Ve Svidníku, kde ani tehdy nebyla pořádná tělocvična, si jej vyhlédl Martin Gajdoš. Pokud vám toto jméno něco říká, pak vězte, že jde o trenéra, který vychoval a posléze poslal do Prahy jistého Martina Parlagiho. Ten pak dlouhé roky platil za nejlepšího slovenského profesionálního boxera.
Gajdoš se stal pro mladíka druhým otcem. „Dá se říct, že mě vychoval spolu se svými dětmi, někdy jsem u nich přespával, staral se o mě. Vše, co jako boxer umím, mám od něj. A platí to i pro hodně mimosportovních záležitostí. Vždy, když jsem na Slovensku, tak se za ním vracím,“ usmívá se při vyprávění o svém kouči.
Možná i kvůli přístupu otce, se kterým se od rozchodu rodičů před patnácti lety nebaví, je pro Mariana Džupku osoba trenéra nesmírně důležitá. „Pro mě to není jen kouč. Ale spojenec, druhý otec. Nemusím mít kolem sebe spoustu lidí, kamarádů. Vlastně mi stačí kouč a přítelkyně, pak mám vše, co potřebuji.“
V osobě Gajdoše spřízněnou duši našel. Stejně jako o jedenáct let později ve Švýcarsku v osobách Georga Bramowskiho a Jasubeye Enomotta. Jen pro vysvětlení – prvně jmenovaný dlouhé roky pracoval po boku nejúspěšnějšího německého trenéra všech dob Ulliho Wegnera, druhý je podobným samorostem jako Džupka.
Přesto se dokázal „Švýcarský Samuraj“ probít do RCC a coby elitní MMA zápasník se může pyšnit skalpy Ivana Štyrkova či jistého Michaila Ragozina, který se několikrát neúspěšně naháněl s Karlosem Vémolou. „Právě on je mojí motivací. Ukázal mi, že když člověk věří své cestě, tak se může z ničeho dostat na vrchol.“
A sebedůvěru Džupka potřeboval. Ještě na Slovensku coby mládežnický reprezentant narážel – možná i díky osobě přímočarého kouče Gajdoše – do svazové zdi. „Když jsem měl vyrazit na ME kadetů, tak nám na svazu řekli, že jedině na vlastní náklady. Trenér tehdy řekl, že mi to zaplatí, ale pokud přivezu medaili, dostaneme od svazu vše vyplaceno. Oni souhlasili, já vybojoval bronz, žádné peníze jsme ale nedostali. Byl jsem pro ně jen nějaký kluk z východu.“
Jenže tenhle kluk z východu měl vedle talentu i vůli. A blízko na Ukrajinu, kde sbíral ostruhy sparingy a tréninky s boxery z postsovětských republik. Celkem získal pět domácích titulů, všechny v mládežnických kategoriích. Ten první „symbolicky“ 1. dubna 2012. Ve stejném roce se coby neznámý mladík představil v pražském Hiltonu na Goldenboxing Night. „Pamatuji si to. Boxoval jsem ve váze do 68 kg proti Herbertu Brausemu,“ ukazuje fantastickou paměť.
„Tehdy mi trenér říkal, že se musím ukázat v co nejlepším světle. Už tehdy mi vtloukal do hlavy, že není důležité jen vítězství, ale také způsob. Udělat vše pro to, aby se na vás nezapomnělo,“ vypráví, a tak trochu tím připomíná jednu z nejslavnějších boxerských dvojici historie – Mika Tysona a Cuse D’Amata. S legendárním „Zvířetem“ jej pojí nejen podobný agresivní styl, ale třeba také předzápasová tréma.
Dojem jedenáct let zpět v Praze udělal, soupeře přejel. Stejně jako dosud všech třináct v profesionálním ringu. Sám ale moc dobře ví, že mohl být už dávno jinde, že mu stále chybí ten průlomový zápas.
Přitom vše vypadalo skvěle. V roce 2019 odešel za maminkou, která se z Rakouska přestěhovala do Švýcarska. Pracoval na stavbě, zaboxoval si mimo jiné i na slavné adrese – hotelu Stanglwirt, kde měli dlouhé roky své tréninkové kempy slavní bratři Kličkové. Jenže stáj, které se upsal, se rozpadla. S pokračováním kariéru v boxu to opět nevypadalo dobře.
Navíc dostal fantastickou nabídku. „Trénoval jsem v jednom fitness centru, zaujal jsem, nabídli mi, že mi zaplatí tříleté studium, kdy rok stojí 50 tisíc švýcarských franků, pak mě zaměstnají, na úvod nabízeli plat 5 tisíc eur, ale měli podmínku – skončím s boxem.“
V té době měl za sebou hned dvojí německé zklamání – nejprve mu na poslední chvíli zrušili zápas s Adamem Deinesem. Následně také s Michaelem Eifertem. „Měli jsme boxovat o juniorský světový titul IBF. Dva týdny před duelem mi řekli, že je to v Německu, a tak prostě chtějí dva německé soupeře,“ pokrčí i po letech nechápavě rameny. Zastoupil ho Tom Dzemski, který Eiferta porazil.
Následně přišel covid, Džupka si zaboxoval udržovací zápas v Německu a v messengeru se mu rozsvítila zpráva od amerického promotéra s nabídkou na zápas proti Anthonymu Martinezovi na Floridě o světový juniorský pás WBO. „Jsem si říkal, že je to nějaký vtip, ale nebyl. Tak jsem odjel na Slovensko za svým trenérem, finančně mi pomohl pan Triebel, na sparingy přijel i Vasil Ducár. První den super, druhý den jsem sotva stál na nohou. Testy, covid a další zápas v trapu.“
Nabídka ze zmíněného švýcarského fitness centra proto vypadala jako cesta do ráje. K jistotě. Jenže se zároveň ozval také Lukáš Konečný, který ho lákal do Ústí k pokračování boxerské kariéry. „Martin Gajdoš mi to rozmlouval, říkal, hlavně nechoď do Ústí. Ale já prostě nechtěl zachodit ty roky dřiny. A tak jsem na nabídku od Konečného kývl.“
Zprvu to vypadalo jako super nápad. Za pět měsíců v první polovině letošního roku stihl Džupka tři duely, všechny expresně vyhrál, přiblížil se váhovému cíli – tedy zápasům v polotěžké váze. Happyend se ale ani tentokrát nekonal. Když odjel na trénink do Hamburku ke svému oblíbenému kouči Bramowskimu, kde měl možnost se opět potkat v ringu s Kubáncem Osleyem Iglesiasem, vneslo to do vztahu s Konečným špatnou atmosféru.
„Já se cítil lépe v Německu než v Ústí. U Bramowskiho jsem trénoval s Osleyem (číslo 13 ve světovém žebříčku super střední váhy), Maxem Suskem či Timem Schwarzkoftem, u Konečného často s kluky, kteří to dělají pro zábavu,“ vysvětluje poslední sportovní škatulata. A proč nakonec také skončil v Patronu. „Patrik (Knopp, promotér Patron Boxing) s tím problém nemá. Naše jednání proběhla seriózně, shodli jsme se i na dalších plánech ohledně mé kariéry,“ přidává.
A z Džupky spokojenost doslova sálá. Je v prostředí, které zná. Které má rád. K tomu potřebnou manažerskou volnost a důvěru, po svém boku oblíbeného německého kouče. A doma milovanou partnerku, kterou v rozhovoru oslovuje něžně Miška. „Nic mi nechybí, opravdu,“ září jako sluníčko.
S o tři roky starší přítelkyní jsou už pět let. „Poznali jsme se v baru. Kamarád mi říká, hele tam sedí Miška G. Já na to, že ji nevidím, protože jsem neměl brýle a na dálku jsem slepý,“ rozesměje se při tomto návratu ještě do mladých vranovských let. Oba se sice znali, ale nijak blíže. Druhý den ale potřeboval Džupka odvést auto domů, a tak oslovil s prosbou kamarádku. A ta spolu s ním naložila i Mišku.
„Celou cestu jsme si povídali, pak asi tři, čtyři měsíce psali, abychom spolu začali následně chodit. A po měsíci se k sobě nastěhovali. Je mojí největší oporou. Je neustále po mém boku. Ve Švýcarsku, v Lichtenštejnsku, v Ústí i teď Německu. Stará se o mě, vaří mi,“ vypráví muž, který se přitom vyučil na kuchaře. „Je šikovnější,“ přidává na adresu milované ženy, která je profesionální tatérkou.
„V Německu pracuje ve velkém salonu, mají neustále plno. Určitě si tady touto prací vydělá více než na Slovensku nebo i ve Švýcarsku. Jsme tu oba spokojeni,“ přidává obdivovatel Vasyla Lomačenka a milovník poezie a umění, především toho obrazového. Že by onu spokojenost ztvrdili i oficiálně?
„Už jsem to několikrát zvažoval, ale vždy do toho zasáhlo stěhování. Pokud se teď vše uklidní a usadíme se zde, tak určitě ano. Vím, že je ta pravá, jen na to ještě nebyl ten pravý okamžik,“ naznačuje Džupka, který touží po tom, co sám bohužel neměl: velké a milující rodině. „Rád bych tři děti a udělám maximum pro to, aby nikdy neviděli a nezažili to, co já,“ vyznává se.
Jak? Samozřejmě skrze své pěsti. „Věřím si. Vím, že umím boxovat, že mám talent. Jen potřebuji ten jeden velký zápas, kterým to dokážu. A pak třeba napodobím Osleye, který nyní podepsal smlouvu s Camillem Estephanem z Eye of the Tiger a v březnu by měl debutovat v zámoří. Teď mě čeká Bratislava, zápas s Toljou, ve kterém chci ukázat box světové úrovně. A pak do toho světa konečně taky vyrazit,“ přidává odhodlaně.
Tak schválně. Naplní svá slova nejen pro sobotní event The Ring 9 a ukáže, že i kluk z východního Slovenska může dobýt svět? Pokud ano, filmoví producenti by si již měli začít chystat honoráře pro nákup práv na jeho životní příběh.
