Mário Kindelán se narodil se ve východokubánském městě Holguín i na kubánské poměry chudé rodině a jeho jedinou možností, jak se prosadit byl sport. Nejprve se zabýval baseballem, což je spolu s boxem kubánský sport číslo jedna. Ostatně známý baseballista Orestes Kindelán je jeho bratranec.
V baseballovém týmu si kluci po tréninku občas zkoušeli boxerský sparing a Kindelánův trenér si všiml, že nade všemi naprosto dominuje a doporučil ho svému boxerskému kolegovi-trenérovi. Máriovi bylo tehdy 15 let. Po pouhé čtyřměsíční boxerské přípravě vyhrál šampionát kadetů a o sportu číslo jedna bylo jasno.
V roce 1989 ho pak legendární trenér Alcides Sagarra povolal do reprezentace. Kindelán, 164 cm vysoký levák, měl ovšem v reprezentaci nemalou konkurenci, a tak se jeho největší úspěchy projevily až v pokročilejším věku. Každopádně Mário je dvojnásobným olympijským vítězem, a to ze Sydney 2000 a Atén 2004, kde už mu bylo 33 let.
V Sydney začal volným losem, potom vyřadil Thajce Pongsitha Wiangwiseta, následně před limitem řeckého Arména Tigrana Ouzliana, v semifinále vybodoval ruského borce Alexandra Maletina a ve finále s naprostým přehledem Andrije Kotelnika z Ukrajiny. Cestu za druhým zlatem začal výhrou RSC nad Ahmedem Sadiqem z Nigérie, následně s přehledem vybodoval Asghara Ali Šáha z Pákistánu, ve čtvrtfinále dnešního mezinárodního rozhodčího Rovšana Husejnova z Ázerbájdžánu, v semifinále Murata Chračeva, ruského reprezentanta čerkeské národnosti a ve finále další Pákistánce, ale reprezentujícího Velkou Británii, pozdější profi star Amira Khana.
V roce 1992 boxoval za Kubu lehkou váhu Julio Gonzáles, který ovšem vypadl hned v prvním boji s Bulharem Tončo Tončevem. Nicméně volba byla logická – Gonzáles byl tehdy mistrem Kuby, Kindelán skončil třetí. A v roce 1996 v Atlantě měl Kindelán stopku kvůli dopingovému nálezu a nehledě na to, v roce 1995 skončil opět na mistrovství Kuby až třetí, a to navíc v pérové váze. V Atlantě Kubu v 57čce a 60tce reprezentovali Lorenzo Aragon (skončil ve čtvrtfinále po prohře s Floydem Mayweatherem Jr.) a opět Julio Gonzáles (vypadl už v osmifinále s Kobou Gogoladzem z Gruzie.
Na Peking 2008 už neměl věk, ale možná by ho ještě dokázal vyhrát. Stejně tak je možné, že by na mezinárodní scéně dosáhl větších úspěchů než Gonzáles už třeba v Barceloně). Nicméně už jen to, že Kindelán se dokázal po dopingovém trestu vrátit a vyhrát dvě zlata, mu otevřelo cestu do boxerských dějin.
Náramně se mu dařilo na MS. Kindelán je totiž trojnásobný olympijský šampion. Víc titulů už mají jen jeho krajané Felix Savón a Julio César La Cruz a Juan Hernández Sierra. A s ním v klubu zlatého hattricku jsou krajané Lazáro Alvárez, Andy Cruz, Adolfo Horta, Roberto Balado, Odlanier Solís, Teófilo Stevenson, Bulhar Serafim Todorov, Rumun Francisc Vastag, Číňan Zu Ši-Ming a Ázerbájdžánec (darginské národnosti) Magomedrasul Medžidov.
Mário první zlato získal v roce 1999 v americkém Houstonu. Nejprve zdolal domácího Mahlona Kerwicka, potom těsně Uzbeka Timura Sulejmanova, následně Wiangwiseta, v semifinále rumunského borce Gheorghe Lungua a ve finále Rusa Alexeje Stepanova.
V roce 2001 v Belfastu totálně dominoval. Kromě finále vyhrál všechny boje před limitem. Nejprve smetl Doniera Chatamova z Tádžikistánu, potom Martina Kristjansena v Dánska, Patricka Bogereho ze Švédska, a dokonce i Maletina. Akorát finálový soupeř Vladimir Kolesnik z Ukrajiny mu doboxoval na body. Čistý zlatý hattrick završil v Bangkoku 2003. Nejprve před limitem zlikvidoval Bulhara Borise Georgijeva, potom taktéž RSC Stephena Burka z Anglie, Čong Sub-Baika z Jižní Koreje jasně vybodoval, v semifinále maďarského boxera Gyulu Kateho také a ve finále ovládl bodově přestřelku s domácím Pičajem Sajothou.
Na jiném MS nestartoval – v Budapešti 1997 reprezentoval Aldo Moreno, ale vypadl hned ve vyřazovacích bojích, v Berlíně 1995 Pablo Rojas dosáhl aspoň na bronz. A v roce 1993 Kubu v lehké váze reprezentoval Kubu Damián Austin, a to vzorně – přivezl zlato.
Panamerické hry opanoval také dvakrát. Nejprve vyhrál Winnipeg 1999. Ve finále porazil domácího Dana Laframboiseho. V Santo Domingo zlato obhájil. Ve finále jasně přebodoval Alexandera de Jesuse z Portorika. Na jiných nestartoval. V Mar del Plata 1995 startovat měl, ale tam právě během přípravy přišel onen dopingový nález a Kindelán dokonce ukončil kariéru.
Středoamerické a karibské hry opanoval také dvakrát. V roce 1993 mu ve finále vzdal zápas domácí Portorikánec Juan Gomez a v roce 1998 v Maracaibu ve finále jasně přebodoval dalšího Portorikánce Miguela Cotta, budoucí profihvězdu.
Mário vyhrál také dvakrát Hry dobré vůle. V roce 1998 v New Yorku porazil v semifinále Maletina a ve finále domácího Jacoba Hudsona. O 3 roky později v Brisbane vyřadil Kolesnika a ve finále Stepanova.
V roce 1998 vyhrál také Světový pohár – v semifinále zdolal Gogoladzeho a ve finále Viangwiseta.
Na domácích šampionátech se objevil poprvé jako ani ne 17ti letý v roce 1988 v muší váze, ale prohrál hned první boj s Rubenem Garcíou V roce 1989 skončil třetí v bantamové váze po semifinálové prohře s Enrique Carriónem. V roce 1990 jej stejný boxer ve stejné váze vyřadil hned v prvním kole. V roce 1991 skončil třetí už v lehké váze, v semifinále jej zastavil Idel Torriente. Stejně to skončilo v roce 1992 – v semifinále jej vyřadil Torriente. V roce 1993 vypadl už ve čtvrtfinále s Diosvelysem Hurtadem. V roce 1994 se poprvé ocitl ve finále, a to pérové váhy, nicméně nakonec nestačil na Aragóna. V roce 1995 je v semifinále pérové váhy vyřadil Arnaldo Mesa. Pak dva ročníky stál kvůli trestu a vrátil se až v roce 1998. Tam boxoval opět pérovou a skončil už v osmifinále s Neslonem Machadou. Nicméně potom přišel doslova znovuzrození a nejlepší léta jeho kariéry. V roce 1999 získal první titul – vyhrál lehkou váhu po finálovém vítězství nad Jorge Garcíou. O rok později obhájil a Rudinelsona Hardyho ve finále vypinkal 10:0. Stejně vypadalo finále i další rok, akorát Hardy dokázal odboxovat zápas už vyrovnaněji. Čtvrté domácí zlato získal v roce 2002 po výhře nad Rencise Perezem. Roku 2003 získal pátý triumf – Raudela Sancheze ve finále porazil 10:1. Na dalších domácích šampionátech již nestartoval.
Co se týče turnajů, tak na Giraldo Cordova Cardín se poprvé objevil v roce 1991, kde ho ve čtvrtfinále zdolal Hurtado. V roce 1992 se probil do finále, kde prohrál s Julio Gonzálesem. Pak se objevil na tomto turnaji až v roce 1995, kdy ho vyhrál, nicméně v pérové váze – ve finále vybodoval Arnalda Mesu. Roku 1998 ho vyhrál v lehké váze, když finálový boj vybojoval vítězně nad Jorge Garcíou. Třetí triumf přidal v roce 2000, kdy Yudela Jhonsona zdolal ve finále až na pomocné body. Na tomto ročníku porazil i Viangwiseta, a to v semifinále.
Roku 2001 vyhrál počtvrté po finálové výhře nad Hardym. Rok na to Hardy turnaj vyhrál, protože Kindelána nepustil do finále lékař. Pátou výhru přidal Kindelán roku 2003 po finálovém triumfu nad Raudelem Sanchezem.
Je tedy nejen pětinásobným mistrem Kuby, ale i pětinásobným vítězem nejprestižnějšího kubánského mezinárodního turnaje.
V roce 1999 získal stříbro na Strandži – ve finále jej porazil Kotelnik. V roce 2002 turnaj vyhrál po finálové výhře nad Selcukem Aydinem z Turecka. V roce 2003 výhru obhájil, když ve finále vybodoval Jevhena Kibaljuka z Ukrajiny.
Boxoval i na Velké ceně Ústí nad Labem. Vyhrál ji v roce 1999 po finálovém boji s Laframboisem. O rok později zde bral stříbro, jelikož ve finále nestačil na Lungua. V roce 2002 se musel také spokojit se stříbrem, protože ve finále prohrál s Kazachem Ruslanem Musinovem. V semifinále vybodoval našeho borce arménského původu Araika Šachbazjana. V roce 2003 vyhrál Velkou cenu podruhé. Ve finále zdolal Uzbeka Dilšoda Machmudova. DO semifinálového boje mu nenastoupil náš Pavel Duda.
V roce 2004 vyhrál Chemiepokal v Halle. Ve finále porazil Němce Robbyho Sieberta. V semifinále přešel přes nebezpečného Mongola Urančimega Munch-Erdeneho.
Kindelán byl boxer, který vyzrál v pozdějším věku, ale téměř k dokonalosti. Uměl boxovat na všechny vzdálenosti, výborně využíval svého obráceného gardu, byl nesmírně rychlý, a to hlavně na nohou. Odboxoval 380 zápasů, z toho 358 vyhrál.